Ploučnice bývala oblíbenou řekou vodáků, později došlo k devastaci okolí horního toku uranovými doly a střední tok byl nepřístupný ve vojenském prostoru Ralsko. Podle vodáckého průvodce z roku 1978 bylo v letech obsazení území sovětským vojskem po roce 1968 zakázáno vystupovat na břeh v úseku 15 km od Borečku po Brennou. O povolení průjezdu bylo třeba požádat MNV Mimoň tři týdny před plánovanou plavbou. Dnes je Ploučnice řekou, která láká tichem, přírodou a romantikou. Sjížděný úsek měří 90 km.

Obtížnost se udává ZW C na horním a středním toku a WW I na dolním, ale vzhledem k různým překážkám je nutno počítat s o něco větší náročností. Ploučnice se obvykle splouvá od Stráže pod Ralskem, od hráze přehrady Horka. Je třeba, aby na tamním vodočtu bylo alespoň 20 cm, jinak je třeba v prvním úseku za nižšího stavu vody občas lodě popostrčit přes mělčiny. Hned po osmi kilometrech nás čeká největší atrakce — Průrva Ploučnice Až do Mimoně řeka meandruje bez větších překvapení. Potom už začíná opravdová divočina. Členité meandry, stromy padlé přes řeku a místa, kde se řeka dělí do mnoha ramen dělají plavbu nezapomenutelnou. Víkendové splutí je možné ukončit u mostu v Brenné, Heřmaničkách nebo Žizníkově. K projetí celého toku je třeba 3 – 4 dnů. Z Benešova nad Ploučnicí do Děčína lze splout za 3 – 4 hodiny.

Úsek pod Českou Lípou je těžší a sjízdný pouze za vyššího stavu vody. V Benešově musí být na vodočtu alespoň 90 cm vody. Nachází se zde množství jezů, které jsou za normálního stavu nesjízdné a za vyššího nebezpečné.